Dnes zavítáme znovu do lesů nad vísku Štrbice nedaleko Kostomlat pod Milešovkou. Severně nad obcí se nachází nenápadný čedičový hřeben zvaný Hůrka (též Horka, Horky). Táhlý zalesněný vrch se skládá z několika vrcholků v řadě za sebou, orientovaných podle nějakého dávného tektonického zlomu, z něhož vystoupilo třetihorní čedičové magma. Na posledním nejvyšším vrcholu je triangulační bod (441 m.n.m.) a celé jeho severní úbočí pokrývá rozsáhlé kamenné pole. Je to zároveň jediné místo, odkud je výhled na oblast Bíliny, Duchcova a Krušných hor.

Hlavní dřevinou je zde dub (dubové hospodářství živných stanovišť nižších poloh). Na stráních do údolí převládají dubové pařeziny, doplněné všudypřítomnou břízou. Zajímavostí je výskyt kvalitních jedinců cenných listnáčů – jeřábu břeku a třešně ptačí. Několik málo porostů tvoří smrk a borovice. Dubové porosty na mělkých půdách na čedičovém podloží nevynikají kvalitou – krátký sbíhavý křivý kmen – jejich funkce je především ochranná a trvalost lesa je hlavní prioritou zdejšího hospodaření. Úmyslné těžby se zde takřka neumisťují.

Další zajímavostí je historická těžba písku v této oblasti. Pod hranou lesa ke Štrbicím je velká otevřená pískovna, kousek od státní silnice, dnes již opuštěná a zarůstající náletovými dřevinami. Ale písek se tu těžil přímo v lesních porostech i lokálně v malých štolách či odkryvech. Dodnes jsou v lese znatelné fragmenty této netradiční těžby písku, dobře znatelné jsou třeba průseky po dopravnících a sesutá čela štol a odkryvů. Písek je pozůstatkem původního prvohorního mořského dna, vyzvednutého později vulkanickou činností. Tuto lokální těžbu časem nahradil písek získávaný z Polabí či ze skrývek povrchových lomů u Bíliny.

Směrem na obec Kostomlaty, za bývalou mysliveckou střelnicí, se nachází osamělý zalesněný vrch, Vinská hora. Jméno je odvozeno od historického pěstování vinné révy na osluněném jihovýchodním úbočí. Dnes je místo, kde byly vinice, zarostlé křovím, trnkami a šípky. Bylo to kdysi jedno z nejsevernějších míst pěstování vinné révy v Čechách. Směrem k údolí Štrbického potoka je zdálky viditelný netradiční porost borovice černé. Hustý keřový podrost skýtá dobré útočiště zejména černé zvěři. Pole okolo zas vynikají dobrou bonitou.

Celý komplex lesa je dobře přístupný ze silničky do zrušených Pohradic, po níž vede žlutě značená turistická cesta z Kostomlat do Teplic. Obec Pohradice musela ustoupit důlní činnosti, neboť byla poddolována hlubinným dolem Svornost, jehož štoly sem vedou až z obce Ohníč. Konec života v obci nastal v sedmdesátých letech minulého století. Jen křižovatka cest a základy domů spolu se zbytky sklepů jí dnes připomenou vnímavému návštěvníkovi.

Největší raritou této části Středohoří je nápadná osamocená Pohradická hora, neboli Aloisova výšina (Aloiska) severně od zrušené vsi.