Pojďte s námi na pomezí teplického a litoměřického okresu, do rozlehlých hvozdů centrální části Lesní správy Litoměřice. Pro České středohoří netypicky velký lesní komplex se nachází v Milešovském středohoří mezi Velemínem a Kostomlaty pod Milešovkou. Komplex lesa zahrnuje vrchol Milešovky, masiv Březiny, hřbet Táhliny a rozlehlé Hradišťany. Tato lesní enkláva odděluje Podkrušnohorské pánve od Velemínské kotliny. Přetínají ji pouze silnice z Milešova do Kostomlat a z Milešova do Lukova a Štěpánova. Obě cesty překonávají poměrně velké převýšení a po jeho zdolání se návštěvníkům naskytnou diametrálně rozdílné scenérie, zcela jedno, z které strany člověk přijíždí. Výhled na hradbu Krušných hor a průmyslovou oblast Podkrušnohoří jasně kontrastuje s úrodnou Polabskou nížinou a Poohřím, krajem označovaným jako Zahrada Čech.

Kolmo přes tyto lokální silničky vede lesní páteřní komunikace, důležitá odvozní tepna, Pálečská cesta. Začíná těsně před nejvyšším bodem silnice na Kostomlaty v místě zvaném U Salvatora. Tak jsou na starých mapách označována poměrně zachovalá a od silnice dobře viditelná boží muka. Cesta poté sleduje vrstevnici a ubírá se jižním směrem. Asi po půl kilometru na cestu těsně navazuje rašeliniště, ve Středohoří vskutku nevídané. Spolu se starou bučinou, ponechanou jako prales svému osudu, tvoří přírodní rezervaci. Více se o ní dozvíte na informačních tabulích, umístěných zde Správou CHKO České středohoří. Zároveň se tady nachází 7. zastavení Naučné stezky Březina, pojednávající o lesních společenstvech oblasti.

Vpravo od cesty se zvedají ostré svahy Březiny s typickými čedičovými kamennými moři. Zdejší stanoviště jsou opravdu velmi exponovaná a převládá na nich suťový les a již zmíněná stará bučina. Hned na druhé straně cesty se terén srovnává do údolních depresí s poměrně příznivějšími růstovými podmínkami (živná stanoviště). Hlavně asi proto je zde nejucelenější komplex celkem kvalitních smrkových porostů (vysázených po mniškové kalamitě ve 20 letech 20 století), které momentálně procházejí obnovou. Cesta dále překonává několik vodotečí, směřujících do Milešovského potoka i průsek bývalého elektrovodu do zrušeného vojenského prostoru na Březině. Na jaře tyto místa zdobí růžové květy lýkovců a koberce bledulí. Docházíme na strategickou křižovatku, kde vlevo odbočuje cesta K lípě, směřující do Milešova a vpravo jediná schůdná cesta odsud přímo na Březinu. Po ní zároveň odbočuje naučná stezka a na této křižovatce je i její 6. zastavení o hospodaření ve zdejších lesích a o zvěři. Je tu i rozcestník a lavička na odpočinek. Až do těchto míst je možno spatřovat východním směrem siluetu Milešovky.

Poté cesta prochází sedlem mezi Březinou a Milešovským Klocem, místem zvaným Výhledy. Ze skalnatého hřbítku nad cestou se otevírá nádherný rozhled jižním směrem přes Košťálov, Házmburk až ku Praze. Za sedlem se cesta ostře láme z kopce a prudkou serpentinou sbíhá k místu, kde se v roce 1980 odtrhnul obrovský sesuv půdy. Z kopce Hlaváč se tehdy sesunul zemitý proud o délce několik stovek metrů. Na několika místech se ještě půda pohybuje, ale na sesuvu dnes již roste nový les. Opravená cesta má v těchto místech povrch z panelů.

Mírným klesáním cesta spěje k Lukovské silnici. V místech „U staré silnice“ se nám opět připomíná fenomén sesuvů půdy v Českém středohoří. V roce 1938 jeden z největších půdních pohybů v oblasti zatarasil tehdy zcela novou silnici Lovosice – Bílina téměř 10metrovou masou zeminy. Silnice byla až po válce obnovena válečnými, zejména italskými zajatci, ale už v jiné trase, blíž Milešovskému potoku. Dodnes jsou v lese patrné zbytky tělesa původní trasy jaksi nelogicky končící v terénní vlně, bývalém tělese sesuvu, na kterém dnes stojí sedmdesátiletý porost smíšeného lesa. Sesuv prozrazují už jen bajonetové oddenky převážně modřínů a smrků. Stále znatelné příkopy, klenuté propustky ze znělcového zdiva a doprovodná alej stromů při vyústění silnice na louky u Lukova značí fortelnou práci a um našich předků.

Cesta přechází přes Lukovskou silničku a pokračuje i v sousedním revíru pod jménem Staropálečská nad osadu jménem Páleč. Odtud pochází název cesty. Končí na křižovatce se silnicí do Medvědic a Tálinskou cestou. Trasou Pálečské cesty prochází i červená turistická značka a její důležitost, neboli strategie je hlavně v přístupnosti lesa a v odvozu dřeva, neboť k ní gravituje sedm oddělení lesa s intenzivní lesnickou činností, hlavně těžbou dřeva. Přírodní podmínky dělají tuto cestu a její nejbližší okolí velmi zajímavou i hojně navštěvovanou částí lesa Lesní správy Litoměřice.