Cestou z Bíliny do kopečků Českého středohoří směrem na Kostomlaty pod Milešovkou se nachází nad obcí Štrbice skupina vrcholků, které nezapřou svůj vulkanický původ. Charakteristicky tvarované homole a hřbety lemují po obou stranách údolní silnici směřující přímo k monumentu zdejší krajiny – vrchu Pařez nad obcí Kostomlaty. Jedná se o Štrbický vrch, Špičák a Mrtvý vrch na jedné straně a Vinskou horu a hřeben Hůrky (též Horka, Horky) na straně druhé.

O les se zde stará Lesní správa Litoměřice a jedná se o oddělení lesa 202 a 203. Původně i 201 (kdysi majetek bílinské větve rodu Lobkowitzů), ale toto oddělení lesa zmizelo skoro celé pod výsypkou nadložních hornin z bílinských dolů nad zrušenými obcemi Radovesice, Lyskovice a Chotovenka. Je až s podivem, kolikrát je zmiňován v této oblasti zásah člověka v podobě důlní činnosti a následných prací, rekultivací apod. Antropogenní vlivy jsou velmi úzce spojeny s lesy i samotnou krajinou Severních Čech.

Nejvyšším bodem této lesní enklávy je Štrbický vrch (475 m), tvarově velmi zajímavý kopec. Jeho vrchol je téměř vodorovný hřbet, dlouhý asi 200 m a orientovaný souběžně s údolím Štrbického potoka. Ještě do třicátých let minulého století na něm stávala malá kaplička. Na příkrých úbočích je vrch porostlý dubovými pařezinami, z nichž vystupují, hlavně směrem do údolí, čedičové skály a ostrohy. Na východní straně na Štrbický vrch navazuje protáhlý zaoblený hřbítek též s čedičovými výchozy. Les v pozvolnějších údolních depresích je pak tvořen jehličnatými dřevinami, hlavně nepůvodním smrkem a modřínem na zdejších živných stanovištích nižších poloh. Některé okrajové části lesa ale náleží kyselé řadě. Na rozdíl od jiných porostů zakládaných na holinách po mniškové kalamitě z let 1920-23 jsou zde smrkové porosty poměrně kvalitní a málo napadané červenou hnilobou a václavkou. Je zde i na místní poměry docela vysoká hektarová zásoba, cca 300m³/ha. Již zde byla započata i obnova nejstarších porostů a s ní vracíme do lesa původní listnáče, především dub. Les kvůli blízkosti výsypky trpí velkou prašností z ukládaných jílů a slínovců. Zde je tvrzení o zelených plících krajiny vskutku opodstatněné.

Na jižním okraji lesa, dnes těsně u tělesa výsypky, se nachází vrch Špičák, neboli Vršíček, který býval rezervací, ale tento status ztratil právě z důvodu blízkosti dolařských zájmů. Nachází se na něm zakrslá šípáková doubrava a rozlehlé čedičové kamenné moře. Původně rozsáhlý komplex mravenišť v jeho okolí (mravenec lesní – Formica rufa) byl v 80tých letech členy Českého svazu ochránců přírody přestěhován do vhodných lokalit kolem obcí Košťany a Mstišov a uchráněn tak před likvidací.

Směrem k bývalým Radovesicím bylo vulkanickou činností vyzdviženo prvohorní mořské dno, které zde zanechalo kvalitní stavební kámen – opuku. Jen její větší soudržnost zamezila erozním vlivům její odnos z krajiny, tak jak se stalo s měkčími sedimenty. Dnes vše ukryla Radovesická výsypka (cca 500 miliónů m3 nadložních hornin – srovnatelné s objemem dvojnásobku hory Říp), ale ještě před zasypáním zde proběhl v opukovém podloží rozsáhlý archeologický průzkum osídlení prvních neolitických zemědělců. Z důvodu zasypání přestala existovat i další rezervace, tzv. Bělák, malá obdoba litoměřických Bílých strání, opukový hřbítek s výskytem lnu žlutého. I ten se pro svou záchranu stěhoval na nedaleký opukový vršek Trupelník u Kučlína jižně od Bíliny.

Nejblíže ke Kostomlatům se nachází Mrtvý vrch. Nevelký kopeček dostal své jméno po šibenici, kterou se tu kdysi vykonávalo hrdelní právo. Už po ní není ani vidu, stejně jako po domu starého pana Krajce, který tu po válce žil a zkoušel pěstovat různé druhy ovocných dřevin. Jen zarostlý sad a stará studna tu zůstali jako němí svědci minulosti. V místě šibeniční planinky roste skupinka pokroucených borovic. Jak symbolické.

Ke konečnému výčtu patřil i Březový vrch, jenž lemoval silnici od Kostomlat k Radovesicům. I jeho osud zpečetila výsypka. Snad jen můžeme dodat, že pro místní lidi toto, ač ve jménu pokroku, nutné zlo dnes mění svou tvář k lepšímu. Na výsypce probíhá lesnická i zemědělská rekultivace a vrací se na ní postupně život. Pomalu se vrací krajině její tvář, i když v mnohém nevratně pozměněná. Přijďte tento, doslova řečeno a z letadla viděno, ostrov zeleně navštívit. Stojí to za to. Na druhou stranu silnice, k Hůrce, se brzy vrátíme.